Představujeme

Vzácný odkaz hořickému muzeu

V těchto dnech obdrželo hořické muzeum do svých sbírek vzácný dar z odkazu profesora MUDr. Miloše Máčka, DrSc., významného hořického rodáka.

Narodil se 6. prosince 1922 Anně a Františku Máčkovým s rodovými kořeny z matčiny strany na Hořicku. Dědeček Ježek měl prosperující rukavičkářství v Komenského ulici a prostřednictvím babiččiných sester byli spřízněni s významnými hořickými rodinami. Jedna ze sester se provdala za sochaře Quida Kociána a druhá se přivdala do umělecké rodiny Maixnerů. Své dětství a prakticky celý život prožil Miloš Máček v Praze, kam se rodiče záhy odstěhovali za prací. Otec získal místo účetního u firmy Ascher, kde pracoval po celý život a kariérně vystoupal až na místo prokuristy. Přesto se však rodina, kam o čtyři roky později přibyl ještě druhý syn Jaroslav, ráda vracela na prázdniny do Hořic, kde si pořídila z dědictví po dědečkovi domek v Macharově ulici.

Ačkoliv peněz nebylo nazbyt, nechali Máčkovi oba syny studovat. Miloš se ve volném čase věnoval skautingu a cvičení v Sokole, nakonec však u něj převládly zájmy kulturní a zapojil se do studentské skupiny sdružené kolem časopisu Mladá Kultura, v níž se diskutovalo nejen o literatuře, ale i filozofii a politice. Jejich vzory byli básníci, spisovatelé a herci Voskovec a Werich, E. F. Burian, V. Nezval, J. Seifert, Vl. Vančura a mnozí jiní. Bohužel, mnozí z těchto studentů, hlavně židé, nepřežili válku. Mezi Milošovy přátele z té doby patřili např. Ivan Osvald, pozdější redaktor Mladé fronty a docent AMU, Jiří Hájek, redaktor Tvorby, malíř Paderlík či básník Josef Kainar. Rodina žila spokojeně až do války. Ačkoliv se Máčkovi sami přímo nevěnovali odbojové činnosti, neodepřeli pomoc příbuzným – neteři a jejímu muži a další příbuzné, kteří byli do odboje zapojeni a hledali úkryt před gestapem. Máčkovi, žijící v malém bytě, jim sice poskytli nocleh jen na krátkou dobu, přesto si pro rodiče gestapo jednoho dne přišlo. A protože právě v těchto dnech byl spáchán atentát na Heydricha, byli Anna a František Máčkovi 30. května 1942 v prvním seznamu popravených za schvalování atentátu na říšského protektora. Jejich památku dnes připomíná pamětní deska v Masarykově věži samostatnosti.

Miloš, tehdy již dvacetiletý, našel práci v Penzijní pojišťovně na Smíchově. Hned po válce se nechal zapsat ke studiu na lékařské fakultě a díky své píli a dobrým výsledkům se mu podařilo získat diplom již za čtyři roky. Rozhodl se věnovat pediatrii a své první zaměstnání získal na umístěnku v jilemnické nemocnici, odkud byl později přeložen do Liberce.

„V 50. letech minulého století přechází do Prahy na I. Dětskou kliniku, kde pod vedení prof. Švejcara čerpal cenné zkušenosti a profesně stoupal. Solidní pediatrická erudice mu umožnila vybudovat mezinárodně unikátní vývojově orientovaná pracoviště, vypracoval řadu rehabilitačních programů v pediatrii. Jako první zavedl rehabilitaci dětských kardiaků, pověstné jsou rovněž jím navržené rehabilitační programy pro dětské astmatiky. Věnoval se studiu vlivu pohybu na vývoj zdravých dětí. Tato orientace pražské Kliniky tělovýchovného lékařství a rehabilitace na tehdejší Fakultě dětského lékařství rychle přitáhla pozornost ze zahraničí a pracoviště se zapojilo mj. do mezinárodního biologického programu. Klinika spolupracovala s Ústavem pracovní fysiologie v Dortmundu. To bylo v šedesátých letech minulého století neobvyklé, mezinárodní spolupráce se pěstovala málo. V letech 1963 – 1969 byl profesor Máček děkanem fakulty.
Profesor Máček byl činný ve vědeckých aktivitách, např. v Mezinárodní organizaci sportovní mediciny (IBP),(FIMS), opakovaně organizoval symposia Pediatric Group of Work Physiology. Publikoval na tři sta primárních publikací, z toho třetinu v zahraničí. Je čestným členem Americké společnosti pro pediatrickou fysiologii. Je autorem nebo spoluautorem monografií a učebnic. Obklopil se schopnými spolupracovníky, klinika vedená jeho následovníky zůstává chloubou fakulty.“ (zdroj Ondřej Hrušák, Jan Herget: Významné životní jubileum profesora MUDr. Miloše Máčka, DrSc. In: https://www.lf2.cuni.cz/fakulta/clanky/rozhovory/vyznamne-zivotni-jubileum-profesora-mudr-milose-macka-drsc).

V r. 1988 odešel prof. MUDr. Miloš Máček, DrSc. do penze, ale i nadále pracoval na fakultě jako konzultant na poloviční úvazek a až do svých 89 let měl minimální učební úvazek 0,1. Během svého života byl oceněn řadou tuzemských i zahraničních vyznamenání, z nichž si nejvíce vážil medaile J. E. Purkyně a Zlaté medaile fakulty dětského lékařství. Odchod do důchodu umožnil prof. Máčkovi věnovat se naplno své velké zálibě – malování. Náměty hledal především v přírodě. Maloval krajiny městské i venkovské (Hořice a okolí, motivy z Českomoravské vrchoviny, z jižních Čech, z Jeseníků, kam jezdil na chalupu i z dovolené v Dalmácii a v Itálii). Nevyhýbal se však ani motivům kytic a zátiší s ovocem. Každoročně obesílal výstavy Výtvarné skupiny lékařů, které se konaly nejen v Praze, a uspořádal i několik samostatných výstav. Obrazy věnoval svým přátelům doma i v cizině a členům rodiny. Ve své poslední vůli pamatoval také na rodné město Hořice a hořické Galerii plastik daroval dva své obrazy – olejomalby Kytice a Krajina a obraz malovaný bratrancem své maminky Quidem Romanem Kociánem: Kytice vlčích máků. Tato díla převzali v minulých dnech zástupci města a galerie a budou řádně zaevidována a zařazena do umělecké sbírky Městského muzea a galerie Hořice. Děkujeme.

PhDr. Oldřiška Tomíčková
Městské muzeum a galerie Hořice
Foto: Tomáš Mates

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1 × 1 =

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.