Fotogalerie z přednášky Fotocesty Jana Strii

Foyer Galerie plastik se včera v podvečer proměnilo na přednáškový sál. Jan Stria představil prostřednictvím sérií snímků své fotocesty do Dolomit, na norské Lofoty a Nový Zéland. Posluchači měli jedinečnou možnost seznámit se s atraktivním zákulisím vzniku působivých krajinných fotografií. Téma krajiny v podobě snímků z Podzvičinska i vzdálených koutů planety je rovněž předmětem aktuální výstavy Jana Strii v hořické galerii.

Rozhovor s cestovatelem a fotografem Janem Striou

Jan Stria, Mým pohledem
Galerie plastik Hořice, 7. 10. – 29. 10. 2017

Jan Stria
Jan Stria

Fotografické portfolio Jana Strii obsahuje množství snímků, které pořídil během cest do dalekých exotických zemí. Pevné místo v něm však zaujímají rovněž fotografie Podkrkonoší, jež představuje autorovu srdeční lokalitu. Rozličné přírodní krásy regionu pod Zvičinou, v němž Stria vyrůstal, zformovaly jeho cítění krajiny a smysl pro jedinečnost místa. Jan Stria se do rodného kraje trvale vrací také s fotoaparátem, aby „svým pohledem“ zachytil jeho známou i zdánlivě skrytou tvář. Výběr z krajinné tvorby Jana Strii přináší od 7. října hořická Galerie plastik. Během příprav výstavy nám talentovaný autor zodpověděl několik důvěrných otázek týkajících se jeho vztahu k fotografii.

Co pro Vás bylo prvním impulsem pro fotografování a jak vypadaly Vaše první kontakty se světem fotografie?

Mé první kontakty s fotografií se pojí s fotoaparátem na černobílý kinofilm zn. VILIA, který jsme v té době měli doma. Později, zhruba ve věku 7 let, jsem dostal svůj první plastový fotoaparát východoněmecké výroby. Pamatuji si, že mě bavilo zachycovat okamžiky a zajímavosti. Na základní škole jsem navštěvoval kroužek věnovaný fotografii. První zrcadlovku jsem si pořídil až v polovině roku 2010 a vážněji jsem se o fotografování začal zajímat až na konci roku 2012.

————-

Narodil jste se v Hořicích a část života prožil v Lázních Bělohradě. Ovlivnila nějak místa Vašeho dětství Vaše vnímání krajiny a skrze ně i Váš tvůrčí přístup?

Jednou z důležitých věcí ve fotografii je umět se dívat kolem sebe. Krajinu Podkrkonoší charakterizuje rozmanitost: máme tu roviny, doliny, údolí s potůčky a řekami a samozřejmě je odsud blízko do hor. Tím, jak je Podkrkonoší malebné, je dobré být stále ve střehu. Stačí vyjít na jiný kopec a naskytne se úplně odlišný výhled.

————-

Máte v Podkrkonoší nějakou oblíbenou lokalitu, kam se jako fotograf rád vracíte a z jakého důvodu?

Jelikož jsem zde vyrostl, mám k mnoha místům velice osobní vztah a pokaždé se sem rád vracím. Oblíbených míst mám několik. Jedním z nejoblíbenějších je okolí kostelíka na Byšičkách.

————-

Snímky z Vašeho portfolia jsou svědky nesčetných dobrodružných cest. Bylo Vaším koníčkem nejprve cestování nebo fotografování? A jaká je současná realita: cítíte se spíše jako fotograf krajinář nebo jako cestovatel s foťákem?

Od malička jsme s rodiči cestovali a k tomu tak nějak automaticky patřilo zachycování okamžiků. Obojí se výborně doplňuje a prostě patří k sobě. Občas se vydávám s kamarády na „fotoexpedice“ a tam je primárním cílem focení.

————-

Pravděpodobně nikdy dříve se nevěnovalo krajinářské fotografii tolik lidí jako dnes. Myslíte si, že je ještě možné přinést do tohoto oboru zcela nový tvůrčí vklad, nebo již vše bylo vyfoceno a vznikají pouze parafráze kvalitních děl? 

Se stále větší dostupností kvalitní techniky a touhou po sdílení se stala fotografie krajiny velmi oblíbená a mnoho lidí se snaží zachytit známé scenerie. Vzniká tak velké množství stejných či velmi podobných fotografií. Stále je ale možné vyfotit známé místo nově, důležité je mít nápad a tvůrčí schopnosti.

————-

Fotíte také zvířata a makro, zkusil jste i portrétní fotografii a snímky architektury. Připadá Vám zvládnutí těchto motivů náročnější než focení krajiny?

Každý žánr má svá specifika a zákony. Např. u portrétní fotografie je důležité nasvícení objektu a scény, kdežto u focení zvěře je to často o rychlosti a pohotovosti. Principy fotografie ale samozřejmě platí napříč žánry.

————-

Aktuálně fotíte jen na digitální fotoaparát nebo Vás někdy zláká film, k němuž se mnozí fotografové vrací?

Momentálně fotím s digitální zrcadlovkou, ale jak jsem již uvedl, vyrůstal jsem s kinofilmem. Autor fotící na kinofilm si musí vše pečlivě rozmyslet, protože je omezen počtem políček filmu a po zmáčknutí spouště nevidí hned výsledek na displeji. Fotografie zachycené na film mají své kouzlo a existuje mnoho softwarových filtrů pro digitální fotografii k imitaci filmového výstupu.

————-

Nacházíte pro svoji tvorbu inspiraci také v jiných uměleckých žánrech než je fotografie?

Mou hlavní inspirací je sama příroda, ať už se jedná o východ slunce na horách při inverzi nebo o oroseného motýla brzy ráno na louce.

————-

Pracujete v IT. Lákalo by Vás být fotografem na plný úvazek?

To by byl splněný sen. Rád bych fotografii věnoval mnohem více času, ale jak se říká „každá mince má dvě strany“. Fotografie je pro mě koníčkem, relaxací a únik od každodenních starostí, stresu a nerad bych aby se to změnilo.

————-

Můžete čtenářům popsat Váš nejintenzivnější zážitek spojený s fotografováním?

To byl asi výlet do francouzských alp, kdy po velmi náročném zhruba čtyřhodinovém výstupu s cca 30kg „plnou polní“ následovala noc ve stanu za divoké bouře a lijáku. Ráno a celý následující den byl ovšem jako z pohádky.

————-

A na konec klasický dotaz: máte nějaký aktuální cestovatelsko-fotografický sen?

Velmi mě láká procestovat Mongolsko a ruský venkov. Určitě se chci vrátit na Nový Zéland, zavítat do Austrálie, Patagonie a Kanady.

 

Jan Stria: Mým pohledem

Na expedici Jana Strii po pozoruhodných místech malebného Podzvičinska a zbytku planety se můžete vydat již v sobotu 7. října od 15 hodin! V hudebním programu vernisáže v Galerii plastik vystoupí Jazz Duel ve složení Felix Borecký a Kristýna Kuhnová.

Fotograf a cestovatel Jan Stria reprezentuje špičkovou kvalitu v oboru krajinné fotografie. Jeho atmosférické snímky přírody poutají pozornost českého i zahraničního publika a mnohokrát byly oceněny napříč kategoriemi fotografických soutěží. Půvaby Raisova a Erbenova kraje v autorovi podnítily silný vztah k přírodě a inspirovaly jej k vlastní tvůrčí práci. Energii načerpanou během pobytů v přírodě krajině vrací prostřednictvím fotografií, v nichž citlivě a s respektem k jedinečnosti místa interpretuje její podobu. Pohled Jana Strii na krajinu je plně prožitý a o svou zkušenost se autor velkoryse dělí s divákem. Prostřednictvím Striových snímků procházíme dalekými kraji s pocitem takřka důvěrné blízkosti a „všední“ místa v našem nejbližším okolí nabývají neobyčejných krás.

Jan Stria, Pod Zvičinou

Otevírací doba Galerie plastik a Masarykovy věže samostatnosti

Vážení návštěvníci,
ve čtvrtek 28. září (Den české státnosti – svátek Sv. Václava)
bude Galerie plastik otevřena od 10 – 12 a 13 – 17 hodin
a Masarykova věž samostatnosti od 9 – 12 a 13 – 17 hodin.

Galerie plastik
Galerie plastik
Masarykova věž samostatnosti
Masarykova věž samostatnosti

Anne Franková na hořickém zámku

Příběh Anne Frankové

Hořická veřejnost si v samém závěru letošního roku připomene jedno smutné výročí – 75 let odsunu hořických Židů. Příslušníci židovského národa žili v našem městě po staletí. Židovští podnikatelé zde ve druhé polovině 19. století vybudovali několik mechanických tkalcoven, dali lidem práci a zasloužili se o přeměnu malého venkovského městečka v centrum moderní průmyslové výroby. Mezi hořickými Židy najdeme také významné lékaře, právníky a obchodníky. Žili tu s námi po staletí a pro naše město vykonali mnoho dobrého. V době druhé světové války byli v důsledku nacistických rasových zákonů nejprve zbavováni majetku a občanských práv a následně v červnu 1940 přestěhováni do tzv. Hirschovy vily čp. 495, odkud odešli 14. prosince 1942 na hořické nádraží. Vlakem pak byli dopraveni na shromáždiště do Hradce Králové a odtud dále do Terezína a Osvětimi. Před 75 lety odešli na cestu bez návratu…

Toto smutné výročí bude připomenuto celou řadou akcí, z nichž první je putovní výstava ANNE FRANKOVÁ – NECHTE MĚ BÝT, JAKÁ JSEM. Výstava ukazuje tragický příběh německé židovské dívky, skrývající se spolu se svou rodinou v domě otcovy firmy v Amsterodamu. Malá Anne si v úkrytu psala deník, do něhož zaznamenávala nejen drobné události, ale i své pocity, obavy a touhy. Na základě tohoto deníku a dalších dokumentů pak vznikla putovní výstava, která připomíná nejen příběh Anne Frankové, ale celou hrůznost doby, v níž prožívala svůj krátký život. Dnes je v Amsterodamu v domě, kde se malá Anne skrývala, zřízeno Muzeum Anne Frankové.

Výstava, pořádaná ve spolupráci s Institutem Terezínské iniciativy a Anne Frank house v Amsterodamu, bude slavnostně zahájena ve středu 4. října 2017 v 17 hodin v sále hořického zámku úvodním slovem Marie Smutné z Institutu Terezínské iniciativy a vystoupením pěveckého sboru Bona vita pod vedením Ivy Václavů. Výstava je určena nejen školám (8. a 9. ročníky základních škol a střední školy), ale i široké veřejnosti. Bude otevřena úterý – čtvrtek od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin, po domluvě možno i v jinou dobu. Pro školy bude připraven doprovodný program, na který je třeba se předem objednat na tel. čísle 730 158 100. Výstava potrvá do 25. října.

Oldřiška Tomíčková
Městské muzeum a galerie Hořice

Anne Franková - plakát
Anne Franková – plakát